|
Co je grafologie Grafologie je empirická věda, která hledá souvislosti mezi povahou a rukopisem. Vychází ze zásady, že rukopis je grafickým obrazem pisatelova života, zrcadlem jeho duševních i mravních kvalit. Pro grafologa představuje každý písemný projev, každé písmeno živou bytost. Opírá se o poznatky vědců, lékařů i umělců, kteří grafologii zasvětili celý svůj život. Jak člověk píše, tak kráčí životem, zní populární poučka.
Jeden z pomocných přístupů ke zkoumání významů obsažených v rukopisu – symbolický přístup – vychází z představy, že čistý list papíru představuje pro pisatele ve zmenšené podobě celý svět, do nějž při psaní projikuje (promítá) obsahy své psychiky, tudíž způsob, jak s tímto nabízeným prostorem pisatel zachází, o něm mnoho vypovídá. Grafologie (grafein = řecky psát, logos = věda, nauka) je tedy věda, která se prostřednictvím charakteristických rysů individuálního rukopisu snaží odhalit psychické vlastnosti jeho pisatele. V současnosti grafologie představuje vynikající diagnostickou metodu, která dokáže poskytnout hluboký vhled do osobnosti pisatele. Její hlavní výhodou je, že na rozdíl mnoha jiných, specializovaných diagnostických metod, jež většinou jen nesouvisle postihují dílčí složky psychiky, poskytuje širokou a komplexní charakteristiku osobnosti. Jak se grafologie vyvíjela:STAROVĚK - Ve 4. st. př. Kr. Aristoteles vyslovil názor, že mezi rukopisem a vlastnostmi člověka existují jisté souvislosti. STŘEDOVĚK - V 1. st. př. Kr. se Říman Suetonius zabýval rukopisem císaře Augusta. V 6. st. pak působili v Římě za císaře Justiniana soudní znalci písma. Jinak středověk grafologii příliš nepřál. RENESANCE - V r. 1570 vzniká ve Francii sdružení soudních znalců písma, které je povýšeno Ludvíkem XV. na akademii. Velmi pokrokové myšlenky měl Camillo Baldo, který říkal ve své knize, že ne každé písmo je vhodné k poznání charakteru pisatele. Dále pak upozorňoval na vědomé zkreslování a vliv psacího prostředku. Jeho znalosti však bohužel upadly v zapomnění. STOLETÍ – FRANCIE - Francouzská škola grafologie se zabývá především otázkou “co a jak se promítá do rukopisu?” Kolem roku 1830 vzniká v Paříži škola výkladu písma. Vede ji abbé Flandrin, který shromažďuje sbírku rukopisů. Jeho žák J.H.Michon v roce 1875 vydává knihu Systeme de Graphologie a dává tak grafologii jméno. STOLETÍ – NĚMECKO - Německá škola se na rozdíl od francouzské zabývá otázkou: “proč tomu tak je?” Nejvýznamnější osobností je Ludwig Klages, který je považován za tvůrce vědecké grafologie. Jeho hlavním dílem je Handschrift und Charakter. Technika psaní: Je známo, že nepíší jen svaly ruky, nýbrž ze značné části je rukopis ovládán naším mozkem. Nejde tedy ani tak o rukopis, jako o mozkopis. Již Charles Darwin dospěl ve svém díle The descent of man v roce 1871 k názoru, že rukopis je závislý nejen na tvaru ruky, nýbrž také na duševním stavu. Mozek zachycuje prostřednictvím zraku tvar písma spolu s příslušným pojmem. Grafická představa obrazce zůstává v ústředí zrakové paměti v mozku a může být kdykoli obnovena a reprodukována při psaní. Psát se naučí jen osoba, která již dovede mluvit, ale není nutné, aby se dovedla dorozumět prostřednictvím mluvidel, postačí, dokáže-li se dorozumět posunky nebo abecedou hluchoněmých. Z mozkového centra pro psaní vedou určité cesty do svalstva paží a rukou, jimiž prochází vlastní akt psaní. Z tohoto místa vychází prostřednictvím pohybových nervů (vláken, svalových prstů a ruky) popud k provedení pohybů, jež je k napsání potřeba. Je známou skutečností, že osoby, které ztratily pravou ruku, se naučily psát po určitém čase levou rukou a toto písmo bylo k nerozeznání od původního. Ale nejen to. Dokonce je možné se naučit psát nohou či ústy. Ve všech případech je písmo totožné, protože rukopis není dílo svalů jedné končetiny, nýbrž je centrálně řízen naší nervovou soustavou. Výchovou jsme se naučili nosit určitou masku a brzdit své impulsy, které v určitém kontextu mohou být negativní. Písmo nám však může říci, jaké jsou naše skutečné sklony a temperament. Je pochopitelné, že poruchy činnosti mozku a stavy patologické mohou mít nemalý vliv na změnu písma. Při grafologické analýze vlastně posuzujeme stav psychiky, jež se v písmu odráží. Samozřejmě nelze opomenout naši vůli, když se snažíme psát určitým způsobem, např. krasopisně, aby to bylo pro ostatní čitelné. Přestože můžeme písmo ovlivňovat svou vůlí, nacházíme určité stabilní grafické znaky, jež nám zcela odhalí pisatele. Setkáme se například s člověkem, který se jeví velmi klidný, rozvážný, vyrovnaný. Je to jeho pravá tvář? Omyl! Analýzou rukopisu zjišťujeme, že jde o osobu cholerickou, výbušnou, u které vzruch převládá nad útlumem. Máme-li tedy udělat rozbor pro jeho zaměstnavatele, nezbývá než upozornit, že tento člověk se sice dovede velmi dobře ovládat (to nám ukážou další znaky v písmu), nicméně že když vybuchne, tak to stojí za to. A takový výbuch může být způsoben větší únavou, stresem, když se něco nepodaří apod. Stává se, že pisatel, který při výběrovém řízení píše vědomě pro grafol.rozbor text svou rukou, se snaží o větší čitelnost, pečlivost a líbivost svého rukopisu. Písmo je pak pomalejší a grafolog pozná, že jsou v písmu bloky spontánnosti a projevy zvýšené sebekontroly pisatele. Text na A4 není možné v několika grafologických znacích pozměnit, např. sklon, šířku písma a tlak pisatel "ustojí" v 1-3 řádku. Potom už začnou převládat znaky typické pro jeho rukopis - i když o grafologii má znalosti. Zkuste to a uvidíte, že to není možné. Zkušený grafolog pozná záměrnou změnu písma.
|